[ Pobierz całość w formacie PDF ]
policejnímu úYedníkovi nabídl.
Já u~ zase b%1Å‚~ím, Yekl dr. Mejzlík. Já vám jen jdu Yíci, ~e to
byl opravdu voz %0Å„íslo 235.
Jaký voz? u~asl básník.
Labutí aíje Hadra buben a %0Å„inely, vysypal jedním dechem dr.
Mejzlík. A Singapore taky.
Aha, u~ vím, d%1Å‚l poeta. Tak vidíte, to máte tu vnitYní
skute%0Å„nost. Chcete, abych vám pYe%0Å„etl pár jiných básní? Te u~
jim budete rozum%1Å‚t.
A~ jindy, Yekl honem policejní úYedník. A~ zase budu mít
n%1Å‚jaký pYípad.
67
PXÍPADY PANA JANÍKA
Ten pan Janík není ani dr. Janík z ministerstva, ani ten Janík, co
zastYelil statkáYe Jirsu, ani ten senzál Janík, o kterém se Yíká, ~e
ud%1Å‚lal sérii tYí set dvaceti aesti karambolo, nýbr~ pan Janík, aéf
firmy Janík a Hole%0Å„ek, velkoobchod s papírem a celulózou; on je
to takový sluaný a trochu menaí pán, co kdysi chodil za sle%0Å„nou
Severovou a pak u~ se z desperace neo~enil; zkrátka takYe%0Å„ený
papírník Janík, aby nebylo mýlky.
Tedy ten pan Janík se dostal k t%1Å‚m v%1Å‚cem %0Å„irou náhodou, a sice
n%1Å‚kde na Sázav%1Å‚, kde býval na letním byt%1Å‚; to bylo tehdy, kdy~
hledali mrtvolu té Ro~eny Regnerové, co ji zavra~dil její ~enich
JindYich Baata, polil nebo~ku petrolejem, spálil a zahrabal v lese.
Baata byl sice usv%1Å‚d%0Å„en, ~e Ro~enu zabil, ale její t%1Å‚lo nebo kosti
nemohli nalézt; dev%1Å‚t dní u~ chodili %0Å„etníci po lesích, jak je Baata
vodil a ukazoval jim, tuhle nebo tamhle to bylo, hrabali a kopali,
ale nikde nic. Bylo zYejmo, ~e uatvaný Baata je svádí ze správné
stopy nebo hledí získat %0Å„as. Byl to mládenec ze sluané a zámo~né
rodiny, ten JindYich Baata, ale nejspía mu doktor n%1Å‚jak zmá%0Å„kl
kleat%1Å‚mi hlavu, ne~li pYiael na sv%1Å‚t, zkrátka nebylo to s ním jaksi
v poYádku; takový zvrhlý a divný %0Å„lov%1Å‚k to byl. Tedy dev%1Å‚t dní
vodil %0Å„etníky po lesích, bledý jako straaidlo, s o%0Å„ima t%1Å‚kajícíma
nystagmem hrozy, trapno se na n%1Å‚ho podívat. etníci se s ním
brodili borov%0Å„ím a morastem, zuYiví u~, div nekousali, a mysleli
si, bestie, my t%1Å‚ utaháme tak, ~e nás tam nakonec pYece jen dovedea!
Baata, st%1Å‚~í se vleka vysílením, klesl kdekoliv na zem a chrapt%1Å‚l:
Tady, tady jsem ji zahrabal!
VstaH, Baato, zaYval na n%1Å‚ho %0Å„etník. Tady to nebylo! Dál!
Baata se poctiv%1Å‚ zvedl a pletl nohama o kousek cesty dál, pokud
se zase nezhroutil únavou. Tedy takový provod to byl: %0Å„tyYi %0Å„etníci,
dva civilní, pár hajných a strejci s motykami; a kYe%0Å„ovit%1Å‚ se
posunující, zsinalý vrak %0Å„lov%1Å‚ka, JindYich Baata.
Pan Janík se znal s %0Å„etníky z hospody; následkem toho sm%1Å‚l
chodit po lesích s tím tragickým provodem, ani~ se na n%1Å‚ho n%1Å‚kdo
68
utrhl, ~e tu nemá co d%1Å‚lat. Mimoto nosil s sebou krabi%0Å„ky se
sardinkami, salám, koHak a jiné takové v%1Å‚ci, které pYialy t%1Å‚m pánom
vhod. Devátého dne u~ bylo zle, tak zle, ~e pan Janík se rozhodl:
víckrát s sebou nepojdu. etníci u~ pYímo at%1Å‚kali podrá~d%1Å‚ným
vztekem, hajní prohlásili, ~e u~ toho mají dost a ~e mají jiné v%1Å‚ci
na práci, strejci s motykami bru%0Å„eli, ~e za tuhle rachotu je dvacet
korun denn%1Å‚ málo, a zhroucen na zemi tYásl se JindYich Baata
kYe%0Å„ovitými záchv%1Å‚vy, u~ ani neodpovídaje na kYik a hartusení
etníko. V tu bezradnou a pustou chvíli ud%1Å‚lal pan Janík v%1Å‚c, která
jaksi nebyla v programu: klekl k Baatovi, str%0Å„il mu do ruky housku
se aunkou a Yekl lítostiv%1Å‚: Koukejte se, pane Baato no tak,
pane Baato, slyaíte? Baata zavyl a vypukl v plá%0Å„. Já to najdu...
já to najdu, pane, vzlykal a pokouael se vstát; vtom u~ byl u n%1Å‚ho
jeden z tajných a zvedl ho tém%1Å‚Y n%1Å‚~n%1Å‚. Jen se opYete, pane Baato,
domlouval mu, pan Janík vás vezme z druhé strany, tak. No tak,
pane Baato, te uká~ete panu Janíkovi, kde to bylo, ~e jo.
Hodinu nato stál JindYich Baata, kouYe cigaretu, nad m%1Å‚lkou
jámou, ze které vy%0Å„uhovala stehenní kost.
To je t%1Å‚lo Ro~eny Regnerové? ptal se strá~mistr Trnka
sevYen%1Å‚.
Je, Yekl klidn%1Å‚ JindYich Baata a sklepnul prstem popel
z cigarety do otevYené jámy. PYejí si pánové jeat%1Å‚ n%1Å‚co?
Víte, pane, kázal ve%0Å„er v hospod%1Å‚ strá~mistr Trnka panu
Janíkovi, vy jste psycholog, to se vám musí nechat. Na zdraví,
pane! Chlap zm%1Å‚knul, jen jak jste mu Yekl ,pane Baato . Ten si
potrp%1Å‚l na %0Å„est, mizera jeden! a my, my se s ním tahali Prosím
vás, jak jste poznal, ~e na n%1Å‚j ta zdvoYilost bude tak posobit?
To, pravil hrdina dne skromn%1Å‚ se zardívaje, to bylo jen tak,
víte? Já, víte, já Yíkám ka~dému pane. Toti~ mn%1Å‚ ho bylo líto, toho
pana Baaty, a tak jsem mu cht%1Å‚l dát tu housku
Instinkt, prohlásil strá~mistr Trnka. Tomu já Yíkám %0Å„uch
a psychologie. Na zdraví, pane Janík!! Vás je akoda, vy byste m%1Å‚l
jít k nám
69
N%1Å‚jaký %0Å„as nato jel pan Janík no%0Å„ním vlakem do Bratislavy;
byla tam valná hromada akcionáYo n%1Å‚jaké slovenské papírny,
a proto~e pan Janík byl na ní hodn%1Å‚ anga~ován, cht%1Å‚l pYi tom být.
Musíte mne pYed Bratislavou vzbudit, domlouval konduktérovi,
aby m%1Å‚ nezavezli a~ na hranice. Na%0Å„e~ vlezl ve W. L. do lo~ka,
rád, ~e je v kupé sám, ulo~il se p%1Å‚kn%1Å‚ jako nebo~tík, chvilku
uva~oval o rozných obchodech a usnul. Ani nev%1Å‚d%1Å‚l, kdy to bylo,
kdy~ konduktér otevYel kupé jakémusi pánovi, který se za%0Å„al
svlékat a vyaplhal se do hoYeního lo~ka. Pan Janík v polomu vid%1Å‚l
jeat%1Å‚ pár nohavic a bimbající se neoby%0Å„ejn%1Å‚ chlupaté nohy, slyael
hekání %0Å„lov%1Å‚ka, který se zahrabává do pYikrývek, pak cvakl vypína%0Å„
a byla zase rachotící tma. Panu Janíkovi se zdálo to a ono,
ponejvíce, ~e ho pronásledují jakési chlupaté nohy, a pak se
probudil tím, ~e bylo dlouhé ticho a ~e slyael n%1Å‚koho venku volat:
Na shledanou v %7Å„ilin%1Å‚! I vysko%0Å„il z lo~ka a podíval se oknem;
vid%1Å‚l, ~e venku svítá, ~e vlak u~ stojí na bratislavském nádra~í
a ~e ho konduktér zapomn%1Å‚l vzbudit. Pro samé leknutí neza%0Å„al
ani nadávat a v hore%0Å„né rychlosti si navlékl pYes py~ama kalhoty
a ostatní aatstvo, nastrkal do kapes svých p%1Å‚t avestek a vysko%0Å„il
na perón ve chvíli, kdy nádra~ní úYedník u~ zvedl ruku k odjezdu
vlaku.
Uf, odplivl si pan Janík, zahrozil za odjí~d%1Å‚jícím rychlíkem
p%1Å‚stí a ael se na toaletu doobléci. Kdy~ kone%0Å„n%1Å‚ pYerovnával obsah
svých kapes, strnul hrozou: v náprsní kapse m%1Å‚l místo jedné taaky
s pen%1Å‚zi dv%1Å‚. V té tlustaí z nich, která nebyla jeho, bylo aedesát
nových %0Å„eskoslovenských p%1Å‚tisetkorun. Byla to patrn%1Å‚ tobolka
jeho no%0Å„ního spolucestujícího; ale jak se mu dostala do kapsy, to
si rozespalý pan Janík nedovedl za ~ivého boha pYedstavit. Dobrá,
to se rozumí, nejdYív se shán%1Å‚l po n%1Å‚kom od policie, aby mu
odevzdal tu cizí taaku. Policie nechala pana Janíka chvíli umírat
hladem a zatím telefonovala do Galanty, aby tam oznámili
cestujícímu na lo~ku %0Å„íslo 14, ~e jeho tobolka s pen%1Å‚zi je na policii
v Bratislav%1Å‚. Pak pan Janík musel udat své personálie a ael se
nasnídat. Potom ho hledal %0Å„lov%1Å‚k od policie a ptal se ho, není li
70
to mejlka; ten pán na lo~ku %0Å„íslo 14 toti~ prohlásil, ~e ~ádné tobolky
nepohYeauje. Pan Janík musel jít znovu na policii a vykládat
podruhé, jak k té tobolce pYiael. Zatím dva páni v civilu si t%1Å‚ch
[ Pobierz całość w formacie PDF ]